Jdi na obsah Jdi na menu
 


Cesta pravdy

3. 9. 2008

Slunce svítilo ze všech sil, až se soudek vyvržený na břeh opuštěného ostrova rozeschl a obruče, které náhle neměly co držet pohromadě, spadly do písku smíšeného s dřevěným prachem. Moře bylo klidné, vlnky líně šplouchaly, zmožené poledním žárem, na malou pláž. V hájku palem spadl na zem přezrálý kokos. Polední čas zvolna plynul, až se přehoupl v neméně žhavé odpoledne. Teprve k večeru rozvlnil trávu první pohyb živočicha brousícího za potravou.
Nastala noc. Měsíc zaléval svým světlem okraj ostrovní džungle, do jejího nitra nepronikl. Opice přeskakovaly ze stromu na strom. Činily to s patřičným rámuse, aby daly soupeřícím tlupám patřičně najevo, kdo je pánem teritoria. Starý krab popolézal po pláži,hledal potravu.
Nedaleko palmového hájku vyvrhlo moře uhynulou rybku. Krab si ji odtáhl z dosahu příboje a v úkrytu se do ní pustil. Noc plynula poklidně, opičí tlupy se tentokrát nepopraly a na spadaných kokosech si pochutnala prasata.

Paprsky ranního slunce odrazil zpět k nebi jakýsi předmět. Byl zpola zakrytý pískem a naplavenými chaluhami, takže se nedal poznat jeho tvar. Odlesky přilákaly ostrovní straku. Středně velký pestře zbarvený pták zatáhl za chomáč chaluh, ten se svezl dolů a s mlasknutím dopadl do písku. Pták zmateně naklonil hlavu k pravé straně.
Zmatek nevydržel strace dlouho. Pustila se zobákem do práce. Pečlivě čistila neznámý blýskavý předmět. Trvalo jí to jen pár minut, než odkryla láhev s korkovou zátkou. Pokusila se s ní pohnout. Marně. Zkusila to ještě párkrát, než unavena odlétla. Láhev zůstala opuštěně ležet v písku.
Ve slunci se bělal papír ukrytý ve skleněné pasti. Byl to jediný list stočený do ruličky a popsaný z obou stran nečitelným rukopisem s náklonem k pravé straně. Mokré sklo se orosilo. Skrylo tak vzkaz před zraky zvířecích obyvatel ostrova.
V noci přišla bouře, jakou ostrov nepamatoval. Uragán rval koruny palem, kokosy dopadaly na zem ve zběsilém krupobití. Obloha byla na kusy rozervaná blesky. Krabí obydlí i opuštěnou láhev smetly zběsilé vlny do moře.

Na břehu Tichého oceánu, daleko od bouřlivého ostrůvku stála dívenka se šikmýma očima. Zahlédla cosi plout po vlnách. Křičela na bratra, aby jí to přinesl. Chlapec v loďce natáhl ruku a předmět zachytil. Donesl láhev malé sestřičce.
„Neumím číst,“ oznámila smutně dívenka, když držela v ruce list papíru. Bratr ji objal kolem ramen a odvedl ji do vesnice. Doma list papíru, který nikdo nedokázal přečíst, uložili do truhličky starého buddhistického mnicha.

Trvalo mnoho desítek let, než skupina archeologů pátrající ve zbořeninách, objevila švabachem napsaný vzkaz a přečetla správu o zkáze jednoho anglického kláštera vypáleného tlupou banditů.

Publikováno na SASPI.cz

15.1.2008

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář