Jdi na obsah Jdi na menu
 


Zápisek II. vysokoškolský

3. 5. 2010

Poté, co se mi podařilo přežít zimní semestr se vše obrátilo k lepšímu.

Svou vyučující na hydrochemii jsem znala z dřívějška a hodně jsem se na tenhle předmět těšila. Však to také bylo hodně zajímavé. Obtížné, ale zajímavé. Já se dokonce naučila používat tročlenku.

Přesně tak. Trojčlenka se bere na základní škole, ale já se to naučila až v prvním ročníku na vysoké. Pamatuji si, jak na mne můj vedoucí o letním kurzu nevěřícně koukal, když zjistil, že to neumím. Inu, matika je prostě zlo. Jak na ni dojde, končím.

Pozoruhodné ovšem je, že mám logické myšlení. Fakt se nechválím. Řekli to o mně. Dokonce mi to vyučující organické chemie řekl přímo do očí. Ale, co je mi to platné, když matika mi hrozí příští rok zlomit vaz? Druhý pokus je druhý pokus.

Jinou kapitolou jsou výpočty v chemii. Zase matika a tudíž něco, v čem se plave. Ačkoli tady je to způsobené prostě tím - "Tady se počítá, to mi nejde." Tudíž se na ně člověk vykašle. Zpravidla pak zjistí, že kdyby nebyl líný, že mohl mít z té organiky jedničku. Hm.

K čertu však s chemií a matikou, to je nuda. biologie je lepší a anatomie ryb úplně nejlepší. Zvlášť, když cvika = pitva. To mě bavilo. Práce na výsledném protokolu už sice méně, ale bavilo.

Já jsem hrozně šikovný člověk a dokázala jsem si téměř nezašpinit ruce. Když nad jednou rybou stojí tři, jeden je tan vždycky navíc. Když dva, musí si to člověk umět zařídit. Potom je to i legrace.

Třeba když se kluci pokoušeli šermovat s napůl zmrzlou rybou. kupodivu z ní zbylo tolik, aby mohli po rozmražení obnažit kostru vcelku.

***

Odborná praxe pro mne znamenala vstávání už v pět hodin ráno, protože na líhni jsem musela být už v sedm ráno. Takže ráno autobus nebo vlak, potom se spolužákem ze sousedního města autem.

Ale bylo to nádherné. Takhle brzy já vzhůru nebývám, proto jsem si vychutnávám každé ráno, kdy je hezky, což o mé praxi splňovala jenom dvě jitra, ale během dne se naštěstí vždy vyčasilo.

Bohužel první skupina, ke které jsem náležela i já, nezažila žádný umělý výtěr. Škoda, ale na druhou stranu...

Kdo se může pochlubit, že si prohlédl jedny z nejstarobylejších, nejpodivuhodnějších a nejohroženějších ryb na plenetě? Já!

Píšu tu o jeseterech. Nádherných jeseterech přes metr sdlouhých a přes třicet kilo těžkých. Nejtěžší měl myslím dokonce přes čtyřicet.

Byli tam ovšem i takoví drobečkové, že na jejich vylovení stačil podběráček jako na neonky. Ano, ano. Jeseteři takřka všech vvelikostí a vývojových stadií.

Pro mne není zajímavější ryby než jesetera. Už jenom bázi gamet, nebo dokonce stupni ploidie.

Nádherné a pekelně vzácné. Moje rybičky...

Acipenser ruthenus

(Jeseter malý - Převzato ze stránek www.naturfoto.cz)

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář